Vím, že v životě není nic náhodou. Vše má svůj smysl. Každé setkání je pro nás obohacením a může nás posunout na naší cestě životem. Záleží jen na úhlu pohledu. Na vše, co nám Vesmír nabídne, se můžeme podívat z různých úhlů pohledů.
Na mé cestě jsem potkala již několik zajímavých osobností. Některá setkání občerstvila moji duši, některá tam zasela semínka lásky. Ale byla i taková, kdy v mém srdci zela černá díra.
Chci vám povyprávět příběh mého setkání s jednou úžasnou ženou. Říkejme jí třeba Klára. Je to již několik let zpět.  Pracovala jsem jako fyzioterapeutka v lázních pro lidi s různými onemocněními nervového systému. Klára tam byla na léčebném pobytu a chodila ke mně na terapie. Od dětství trpěla vrozenou srdeční vadou a dětskou mozkovou obrnou.

Tehdy jsem již studovala umění japonské masáže shiatsu a nahlédla i do tajů tradiční čínské medicíny.

Věděla jsem, že chci lidem dát víc, než jen to, co nás naučili na vysoké škole.

Po několika terapiích rehabilitace jsem jí nabídla i shiatsu. Cítila jsem, že její srdce potřebuje něhu, lásku, že její ženství je raněné a ona hledá sama sebe v obrovském světě.

Podala jsem jí pomocnou ruku a Klára ji přijala.

Během jejího pětitýdenního pobytu u mě byla na shiatsu a konzultacích několikrát. Postupně se její rány hojily, začala se dívat na svůj svět jinýma očima a dokázala prožít a přijmout blízkost bezpodmínečné lásky, po které tolik toužila. Staly se z nás důvěrné přítelkyně a já během let sledovala, jak se mění v sebevědomou ženu.

Časem si našla přítele a přesto, že ji lékaři zrazovaly od těhotenství, má zdravou a úžasnou holčičku. I v tyto chvíle jsem ji podporovala.

Co může v našich vzpomínkách vyvolat fotka

Dnes se již tak často nevídáme. Nedávno mi od Kláry přišel nádherný dopis. Dopis, po jehož přečtení jsem si uvědomila spoustu dalších věcí. Popisuje v něm svůj sen.

Tento sen si vybavila při pohledu na moji fotku s hlínou zveřejněnou v mém článku Jarní úklid. Mile mě překvapilo, že tato fotka v někom mi tak blízkém vyvolala hluboko uloženou vzpomínku.
V tom snu se vznesla ke hvězdám, cítila nekonečnost vesmíru a všudypřítomné světlo, a poté se vrátila na louku plnou pampelišek a kopretin.

Pomalu k ní kráčí 2 bíle oděné bytosti – jedna z nich jsem já. Ona vstává a připojuje se k nám. Na krku má přívěsek ve tvaru srdce z křišťálu zasazeného do stříbrného vlákna. Držíme se za ruce. Kolem nás jsou lidé mající černou díru v místě srdce. Přikládáme naše ruce na díry jejich díry v srdcích a oni se uzdravují.
Uf…Když jsem dopis dočetla, s otevřenou pusou jsem vstřebávala účinky jejích slov.

Dárek jako inspirace

Beru do rukou knihu, kterou mi před nedávnem daroval manžel. Podnikání z pláže, od Stáni Mrázkové. A mám jasno. Jestli je tu jeden další člověk, kterému můžu pomoci na jeho cestě, na co ještě čekám? Kolem nás je tolik lidí, co se vzájemně potřebujeme! Potřebujeme se sdílet, předávat své poznatky, zkušenosti, ukázat si vzájemnou krásu.
Chci být vaším průvodcem a předat to, co jsem se naučila na seminářích, kurzech a ve svém životě. Chci vybrat to nejlepší, co znám, co pomáhá mně a nabídnout to lidem ve formě eBooku. Chci vás inspirovat mým vlastním příběhem a sdílet s vámi vaše problémy i radosti.
S láskou Lenka