Kde je štěstí

Kde je štěstí

Je středa. Odcházím z práce domů, protože mě přepadla infekce přenášející se kontaktem a já tak vím, že určitě dva týdny nebudu moci svoji milovanou práci provádět.

Po několika letech mě čeká jiná návštěva než preventivní u paní doktorky.

Moc se mi tam nechce. Vím, že tam budu dlouho čekat, z TV v čekárně se na mě bude usmívat Hanka Kynychová, a přát mi spoustu trpělivosti než na mě „dojde řada“.

Rozhoduji si vzít s sebou knihu, abych ukrátila dlouhou chvíli. Stojím před knihovnou. První přemýšlím, že by bylo potřeba v ní udělat pořádek a roztřídit knihy. No, na to teď nemám chuť ani čas.

Jakou knihu si teda vezmu s sebou? Potřebuji nějakou útlou, aby se mi vešla do tašky a bylo tam místo pro pití, svačinu a doklady. Bez svačiny ani krok 🙂

A už ji vidím. Malá, útlá, světle modrá knížečka. José Carlos Bermejo: DALŠÍ PŘÍBĚHY PRO UZDRAVENÍ DUŠE.

Četla jsem ji vůbec? Vzpomínám si, že mi ji dala kamarádka. Ale kdy? Asi to bude již dávno.

Spokojeně beru knihu s sebou a vydávám se na autobus, a také přetrpět čekání u paní doktorky.

Většinou knihy nejprve prolistuji, přeskočím úvod. Ale tady ne. Čtu poctivě stránku po stránce a už v autobuse hledám kapesník. V čekárně nevnímám čas, hltám jednotlivé řádky a zase jsem naměkko. To je trapas, zase bulím. Ale je mi to nakonec jedno. Příběhy jsou tak nádherné, osvobozující a mé nitro naplňuje vnitřní klid. Nechávám se zahalit tajemstvím příběhů a čtu, čtu čtu…

A jeden z nich vybírám i pro Vás. Pokud se Vám líbí, šiřte jej, prosím, dál.

Kde je štěstí

Při jedné příležitosti se sešli všichni bohové a rozhodli se stvořit muže a ženu. Usmyslili si, že je stvoří ke svému obrazu a podobě. Jeden z nich řekl:

„Počkejte. Jestliže je stvoříme ke svému obrazu a podobě, budou mít stejné tělo jako my a tu samou sílu a inteligenci. Musíme přijít na něco, co by je od nás odlišilo. Jinak bychom vytvořili nové bohy. Musíme je o něco připravit…ale o co?“

Po dlouhém přemýšlení jeden z nich odpověděl:

„Už vím. Připravíme je o štěstí, ale kam je ukryjeme, aby je nikdy nenašli?“

První z nich navrhl:

„Schováme je na vrchol nejvyšší hory světa.“

Další však okamžitě odvětil:

„Nezapomínej, že jsme je vybavili silou. Jednoho dne z  nich někdo na horu vystoupí a štěstí nalezne. A když je najde jeden, budou všichni vědět, kde se nachází.“

Potom pronesl další:
„Schováme je tedy na mořské dno.“

Jiný však na to řekl:

„Nezapomínej, že jsme je obdařili inteligencí. Jednou někdo vymyslí způsob, jak na dno sestoupit, a štěstí najde.“

Ozval se další:
„Ukryjeme je na vzdálenou planetu:“

Řekli mu:

„Nezapomeň, že jsem jim dali inteligenci: Jednou někdo z nich postaví loď schopnou doletět na jiné planety a štěstí objeví. Všichni boudou šťastní a stejní jako my.“

 Poslední z nich byl bůh, který dosud mlčel a poslouchal pozorně návrhy ostatních. Jakmile se nad každým zamyslel, prolomil ticho a promluvil:

„Vím, kam štěstí ukrýt, aby ho nikdy nenašli.“

Ostatní se ho překvapeně jedním hlasem zeptali:

„Kam?“

„Ukryjme štěstí do jejich nitra: budou se tolik snažit najít je mimo sebe, že je nikdy nenajdou.“

Všichni souhlasili a od té doby tomu tak je: člověk celý život hledá štěstí, aniž by tušil, že je nosí v sobě.

Pro vlastní zamyšlení:

• Jestliže se podívám do svého nitra, snad objevím místa, kde bych se mohl naučit být šťastnější…

• Někdy si myslím, že štěstí je ode mě daleko…

• Proč cítím, že možnost být šťastný se přede mnou může „ukrývat“?

• Co vše potřebuji k tomu, abych byl „šťastný“?

Krásné dny, Lenka