DNS koncept je založen na vývojové kineziologii. Jde o logickou úvahu, jakým způsobem lze využít znalosti vývojové kineziologie (vývoje dítěte)  pro diagnostiku a terapii funkčních poruch pohybového systému.

DNS “se zabývá” našimi pohybovými stereotypy a to jak kvalitními, tak i těmi nekvalitními, které vznikají v průběhu našeho života již od raného dětství v prvním roce života. Zabývá se nesprávným užíváním těla v denních činnostech, pohybu, sportu již od dětství až do  pozdějšího věku.

A tady se pak DNS snaží tento špatný stereotyp přeprogramovat v našem CNS ( centrální nervová soustava – mozek, mícha) a přes principy vývojové kineziologie optimalizovat naše pohybové chování.

Vývojová kineziologie je závislá na geneticky podmíněných pohybových programech v CNS. Tyto programy se díky zrání CNS aktivují a řídí systém posturální ( držení těla proti gravitaci) a systém lokomoční ( vykonávající pohyb). U schopnosti udržet posturu ( správné držení těla) mluvíme o schopnosti aktivovat tzv. HLUBOKÝ STABILIZAČNÍ SYSTÉM PÁTEŘE (HSSP).

Pokud svaly HSSP nefungují ideálně, dochází k rozšíření svalového napětí i na svaly, které jsou primárně určeny k pohybu ( lokomoci). Pokud na tyto svaly CNS klade nároky i držení těla (posturální), dochází k jejich přetížení a je otázkou času, kdy dojde ke vzniku funkční poruchy v podobě např. bolesti, blokády, svalové dysbalance – nerovnováhy… nebo k jejich strukturálnímu poškození ( přetržení svalových vláken, šlachy apod..). Tato funkční či strukturální poškození mají zpětně vliv na posturální funkci HSSP čímž vzniká “začarovaný kruh”.

HSSP musí optimálně reagovat na určitou situaci ( klek, stoj, chůze, zvedání břemen…). Jakákoli zátěž okamžitě ovlivňuje tělo a tělo na tuto situaci musí reagovat. Systém musí udržet klouby centrované ve správném postavení. To znamená, že kloubní plochy jsou zatížené rovnoměrně a jsou tedy chráněny před předčasným opotřebením.

Zároveň svaly v oblasti kloubů jsou v nejoptimálnějším a ekonomickém napětí. To znamená, že není jedna svalová skupina aktivní více než druhá a nevzniká tak svalová dysbalance. Navíc je každý pohyb vykonáván s co nejnižší ekonomickou zátěží.

Zapojování svalů a svalových skupin musí být ekonomicky co nejefektivnější pro svalovou souhru. Proto, aby mohl být pohyb vykonávaný ladně a čistě, musí být dobře zajištěná stabilizace trupu a kloubů,ze kterých pohyb vychází.