Velmi často se mi stává, že mám chuť vyzkoušet něco nového. Nebo prostě jen udělat věc, kterou jsem již dlouho nedělala. Skákat na trampolíně, válet s dětmi sudy z kopce dolů, vařit nahá večeři.

Nevítaní hosté

Jenže se mi vkradou do mysli nevítaní hosté jménem Výmluvy. Mám málo času. Jsem unavená. Na to teď není přece vhodná chvíle. Naplánovala jsem si to jinak. A „nedejbože“ oblíbená věta spousty lidí Co by tomu řekli sousedé!
Tak se ke mně vkradli i jednoho večera, kdy jsem koketovala s myšlenkou natočit inspirativní video Jak tančím já. Hosty jsem pěkně vyprovodila za dveře, ještě jednou jim jasně řekla, že mají jít k někomu jinému na návštěvu a pustila se do příprav.
Měla jsem určitou představu. Jedna z nich byla, aby mě natočil dospělý člověk, kamarádka, kamarád nebo manžel. Rozhodla jsem se využít dne, kdy k nám přišel na návštěvu můj a manželův kamarád. Má Bohyně zajásala, zavětřila příležitost a čekala na správný okamžik.

Teď nebo nikdy

Slyším zvuk vína tekoucího po skleničce. Teď nebo nikdy. Vyložím karty s mojí prosbou na stůl a chlapi jsou nadšení. Ale já narazila na první problém: vhodnou hudbu.
Měla jsem již projitá svá stará cd, poslechla si pár interpretů na YouTube, ale nic mě nezaujalo. A tak jsme se společně vydali na virtuální prohlídku hudby. První láhev vína vypitá, já roztancovaná, manžel před nervovým zhroucením a kamarád se výborně bavil. Samozřejmě se mi nic nelíbilo.
Manžel nakonec prohlásil, že mi pustí kapelu NAPALM DEATH, která by mohla uspokojit můj rytmus. Pokud tuto kapelu neznáte, můžete si ji najít na YouTube a přiblížit mému zděšení.
Již po prvních taktech jsem s vytřeštěnýma očima na něj pohlédla a on mi s ledovým klidem zenového mistra odpověděl: „ Vidíš? A to je tvůj problém. Nemáš mysl ve správné meditační poloze, v jejich bpm.“
Při otevírání druhé láhve vína jsem je opustila a správně tušila, že můj dnešní plán – natočit video – nebude uskutečněn.

Umění je nechat věci plynout

Co s tím?
Nejlépe je nechat věci plynout, netlačit moc na pilu a nechat to být.
Pár dní na to se mi naskytla další příležitost. Byla jsem doma jen se staršími dětmi, bez dvouletého prcka a rozhodla se toho využít.  Hudbu jsem neměla nachystanou, ale chtěla jsem tančit na louce, tak jak to doporučuji v eBooku. A hudbu tam později dodat. Požádala jsem tedy moji sedmiletou dcerku, aby mě natočila.

Naše děti jsou našimi učitely

Ale nečekala jsem, že narazím na problém číslo dva, její odpor. To bylo slz, že ona nechce, něco s ní je a ona neví co…to bylo ale zrcadlo. Až zvonek domovních dveří ji vytrhl z hysterie. A já se jen dívala, jak jsme my ženy proměnlivé, nestálé. Přišly pro ni kamarádky a tu bylo pryč to uplakané děvče a stálo přede mnou děvčátko se zářivým úsměvem. Zato já měla už po chuti jít tančit. A pak si říkám – přece nezůstanu v negativní emoci. Nebudu naštvaná, vždyť mi to nedělá dobře. I já se můžu rozhodnout změnit své chování a emoce.
A tak jsme se vydaly i s jejími kamarádkami na louku s rozkvetlými pampeliškami, stromy trnek obsypanými bílými květy a dcerka se pustila do natáčení. A já měla i malé diváky.
S láskou a hrdostí na mou dceru přikládám  video, která se jí podařilo natočit. Sice mi občas chybí hlava, ale co je to, ta dokonalost?

http://www.youtube.com/watch?v=2jEewC0EXTs&feature=youtu.be

Je to inspirace pro vás. Ať budete v lese, na louce, v sukni či v kalhotách, spojte se s přírodou, uvolněte svoji mysl a tělo (i když to není jednoduché) a tančete.
A co jsem pochopila? Třeba to, že až příště přijde na návštěvu kamarád, a já po těch mých dospěláckých chlapech budu něco potřebovat, požádám je o to předtím, než si otevřou druhou láhev vína a budu mít vše do detailů promyslené.
A ty mé plány? Ano, někdy je dobré si umět věci naplánovat. Hlavně tehdy, pokud se jedná o práci, o mé zájmy či zájmy mých dětí. Ale umění je nechat věci plynout. S důvěrou, že vše se děje a přichází ve správný okamžik.

Krásné dny, Lenka