Dnešní den mě inspiroval k napsání tohoto článku. Ve vzduchu již cítím vůni jara, pozoruji pupeny, jak se derou přes svůj plášť na větvích stromu, vnímám probouzející se přírodu.
Bydlíme na malé vesnici, kde lidé oslavují příchod jara převážně prací na poli. Při snídani se z okna díváme na sousedčino pole, která každým dnem chodí na obhlídku. Od té chvíle, co se sněhová nadílka dočista vytratila, není rána, kdy by na pole nevyšla a neprozkoumávala jednotlivá políčka, keře, stromky.

I mé tělo zachvátila horečka

Není to bohužel (či bohudík?) horečka sobotní noci, ale horečka jménem jarní úklid.

K našemu domku náleží malá zahrada, ale já jsem loni nelenila a domluvila jsem si s místní babičkou, že budeme s dětmi hospodařit na menším poli. Tehdy jsem si říkala, že přece jako správná žena, ve které koluje i sedlácká krev, musím vést děti k práci.
Ale když jsem se podívala na můj seznam, co vše je třeba udělat, chvíli jsem přemýšlela, jestli mé nadšení nebylo unáhlené.

Také máte takové seznamy a chcete si vše udělat samy?

Můj seznam:

•    Zasadit zeleninu
•    Upravit předzahrádku
•    Ostříhat stromky a ovocné keře na zahradě
•    Umýt okna
•    Vyprat a vyměnit záclony
•    Vymalovat stěny ozdobené dětskými kresbami – nejlépe do Velikonoc
•    Vyluxovat haldy prachu hromadících se v koutech
•    Vyprat, uklidit zimní oblečení a nahradit je jarními
•    Uklidit sáně, boby, lyže a oprášit kola, kolečkové brusle, najít a dofouknout míče
•    A ta lednice – tu by bylo také třeba vyčistit. No a ten mrazák? Tam se raději už ani dívat nebudu.

Všude najednou vidím, že je třeba vše uklidit, ostříhat, odstranit nánosy špíny. Všechno na mě volá – teď já, teď já.

A já se ptám sama sebe – a na kterém bodu jsem  JÁ?

Copak já nepotřebuji přistřihnout, udělat si jarní očistu, vyměnit šatník, zbavit se emočního balastu?
Je třeba vše udělat najednou a stát se vyčerpanou strhanou ženskou?
Přeci ne, vezmu to za zcela jiný konec.
Dřív jsem se snažila všechnu práci zvládnout během jednoho, dvou víkendů, kdy byly děti u babičky. Nyní se rozhoduji, dělat práci společně s nimi. A uvidíme, jaký nám to přinese užitek.

Jsem prožitkový člověk. Miluji vůně a na jaro podléhám vůni hlíny.
Vím, že když se rozhodnu, nemusím pracovat na poli, na zahradě, na úklid domu si můžu zavolat firmu. Ale cítila bych se ochuzena. Jaksi si nedokážu představit, že bych na jaro nezabořila prsty do hlíny.

Nepromnula ji mezi prsty a do nosu mi nepronikla její syrová vůně. Miluji kontakt se zemí.

Společně s dětmi tedy umýváme okna a já upouštím od představy mít všechna okna stoprocentně vyleštěná. Vždyť za pár dní může pršet a dešťové kapky nám vykreslí na okna zajímavé obrázky.
Na zahradě střiháme maliny, a díky dětem se objevuje stále větší hromádka prázdných ulitek od šnečků. Doma si vyprávíme, co z nich budeme vyrábět a všechny ulitky čistíme od hlíny.
Na pole se vydáváme každý s jednou motyčkou (i já s malou dětskou, jaksi jsem si v té euforii zapomněla koupit „dospěláckou“), vybaveni gumáky a semínky. Děti se s nadšením vrhají do práce a já se jen usmívám, s jakým zápalem okopávají. Po chvíli jdou na průzkum potůčku a ze zarostlého sadu přináší odpadky a třídí je na hromady. A mně v té chvíli vůbec nevadí, že děti semínka zasely ledabyle, že nejsou úhledně v řádku. Vždyť ony si svoji cestu najdou.

Také často bojujete sami se sebou?

Večer uléháme do postele unavení, ale šťastní ze společně stráveného času a vykonané práce.
A já si uvědomila, že jsem na sebe opět zapomněla. Bojuji sama se sebou. Chce se mi spát, ale zároveň cítím, že by mi moc prospělo věnovat i chvíli sama sobě. A ráno se vzbudit jako znovuzrozená.
A co myslíte, že vyhrálo?

Jestli také často večer bojujete sami se sebou, chystám pro vás e-book zdarma, kde naleznete večerní prožitkový rituál k občerstvení duše, těla i ducha.

A já si opět potvrdila, že je třeba si každý den udělat pro sebe čas. Času máme všichni stejně, ale záleží jen na nás, jak ho strávíme. Jestli před televizí a pojídáním chipsů, relaxací nebo sexem.

Já se rozhodla – nechci se  stát vyčerpanou, ztrhanou ženskou, ale chci být stále plná elánu, radosti a žít život naplno.
A co vy?